V Bedugulu ráno jsme jeli ještě na tradiční trh pro nějaké ovoce. Skútr jsme měli půjčený na 24 hodin, tak proč ho ještě nevyužít. Trh byl teda nic moc. Samý stánkaři a žádný zákazníci, až na nás samozřejmě. Takže taktika, ztratíme se v davu a vše si prohlédneme, nevyšla. Každý chce abychom byli jeho oběť, ale my odoláváme, odmítáme a jdeme stále přímo. Do té doby, než už nikam nejde uhnout. Ujímá se nás paní a už nám krájí všechno možné exotické ovoce a dává ochutnat. Náš první záměr byl koupit jahody. Tato oblast je právě typická pro pěstování jahod. Už máme v tašce jahody, mangostíny, passion fruit a dračí ovoce. No a teď cena. Paní píše na kalkulačku 320.000 RP (640 Kč), mě se protočí oči, neboť takovou cenu jsme platili za transport a to to bylo ještě napálené. Konečná cena 70.000 Rp, sice stále za draho, ale hlavně, že jsme pryč.
Z Bedugulu jsme jeli hotelovým transportem do Lovina za 300.000 RP. Hotel Suma jsme měli zamluvený kousíček od pláže a s bazénem. Třeba konečně relax u moře. Cesta z hor byla dosti náročná. Serpentiny, rychle ubývající nadmořská výška, vlhko a vedro nám nedělali dobře. Přesně v takovéhle situaci bych si brala kinedril, bohužel tady jsme jen oddechovali a radši ani nemluvili. Po hodince jízdy jsme se vyloupli u hotelu, kde náš už čekal uvítací džus. V hotelu jsou všichni milý, ale při každému rozhovoru nezapomenou připomenout nějakou službičku, transport nebo výlet za super cenu jenom pro nás. Už se nám chce z toho upřímně zvracet.
Náš pokoj vypadá moc hezky, koupelna s teplou i se studenou vodou, ložní prádlo vypadá čistě....joo tak to se bude hezky spát. Po skouknutí cen v hotelové restauraci radši vyrážíme do víru maloměsta. Zapadáme hned do první restaurace, kterou míjíme. Restaurace byla jednoduchá, paní majitelka moc fajn a hlavně skvělá kuchařka. V této restauraci dále jíme pokaždé, pokud nejsme zrovna na výletu. Paní nám samozřejmě také řekne, že s nimi můžeme jet za delfíny a na šnorchlování, ale nějakou příjemnou formou, takže za dva dny po té, vyrážíme s jejím synem na moře. Po dojedení se konečně vydáme na očekávanou pláž. Průvodce je plný informací o možnostech šnorchlování, takže s plnou výbavou jsme šli rovnou z hotelu. Pláž je pokryta černým pískem a přístup k moři není zrovna přátelský, přistavená zídka kazí všechny naše plány. Vracíme se do hotelu a skáčeme do bazénu. Zbytek dne proflákáme u bazénu, dojdeme si na hodinovou masáž a na večeři zase do „našeho“ warungu. V noci se moc dobře nespalo, horní část oken byla vyplněna jen síťkami a v bazénu zapomněli vypnout stříkající delfínky, takže i přes nasazené špunty do uší jsme slyšeli padající vodu. Nikdy bych neřekla, že padající voda může dělat takový hluk :-D
Z Bedugulu jsme jeli hotelovým transportem do Lovina za 300.000 RP. Hotel Suma jsme měli zamluvený kousíček od pláže a s bazénem. Třeba konečně relax u moře. Cesta z hor byla dosti náročná. Serpentiny, rychle ubývající nadmořská výška, vlhko a vedro nám nedělali dobře. Přesně v takovéhle situaci bych si brala kinedril, bohužel tady jsme jen oddechovali a radši ani nemluvili. Po hodince jízdy jsme se vyloupli u hotelu, kde náš už čekal uvítací džus. V hotelu jsou všichni milý, ale při každému rozhovoru nezapomenou připomenout nějakou službičku, transport nebo výlet za super cenu jenom pro nás. Už se nám chce z toho upřímně zvracet.
Náš pokoj vypadá moc hezky, koupelna s teplou i se studenou vodou, ložní prádlo vypadá čistě....joo tak to se bude hezky spát. Po skouknutí cen v hotelové restauraci radši vyrážíme do víru maloměsta. Zapadáme hned do první restaurace, kterou míjíme. Restaurace byla jednoduchá, paní majitelka moc fajn a hlavně skvělá kuchařka. V této restauraci dále jíme pokaždé, pokud nejsme zrovna na výletu. Paní nám samozřejmě také řekne, že s nimi můžeme jet za delfíny a na šnorchlování, ale nějakou příjemnou formou, takže za dva dny po té, vyrážíme s jejím synem na moře. Po dojedení se konečně vydáme na očekávanou pláž. Průvodce je plný informací o možnostech šnorchlování, takže s plnou výbavou jsme šli rovnou z hotelu. Pláž je pokryta černým pískem a přístup k moři není zrovna přátelský, přistavená zídka kazí všechny naše plány. Vracíme se do hotelu a skáčeme do bazénu. Zbytek dne proflákáme u bazénu, dojdeme si na hodinovou masáž a na večeři zase do „našeho“ warungu. V noci se moc dobře nespalo, horní část oken byla vyplněna jen síťkami a v bazénu zapomněli vypnout stříkající delfínky, takže i přes nasazené špunty do uší jsme slyšeli padající vodu. Nikdy bych neřekla, že padající voda může dělat takový hluk :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat