Po výšlapu na sopku jsme dorazili na hotel, dali rychlou sprchu, zabalili a vydali se k nejbližší "cestovní kanceláři", která uváděla, že do Bedugulu jede shuttle bus v 9:30 a v 11 hodin. Chtěli jsme teda stihnout ten v 11, ale pán nám řekl, že do Bedugulu to jezdí jen v 9:30 h. Takže jsme si sedli do warungu na brzký oběd a vymýšleli, co dále. Otevřeli jsme aplikaci na zavolání Grab taxi, zadali adresu kam potřebujeme a čekali. Naší žádost hned přijmul nějaký řidič, ale celých 20 minut se nepohnul z místa a nakonec žádost zrušil. Tak jsme to zadali znovu a zase čekali. Přijmul to opět ten samý řidič a zase po nějaké době zrušil. Do třetice naši objednávku přijmul řidič, se kterým jsme jeli na rýžové terasy a vodopád. Po pár minutách volá Ondrovi na mobil, samozřejmě Ondra to nemohl vzít, protože by se nedoplatil. A tak mu volá Ondra na zpět ze Skype účtu, na který si dobil penízky. Taxikář to pro změnu zase nebral. Po půl hodině nahánení to zvednul a řekl, že nemá čas pro nás dojet a odvézt nás do Bedugul. No, co byste mu na to řekli..... Zaplatili jsme za oběd a vydali se na hlavní ulici shánět nějaký transport, podél cesty bylo plno nabízejících chlápků, takže jsme se nebáli, že bychom do Bedugul dnes nedorazili. Jen tedy najít tu správnou cenu. Na toto jsme se museli posílit a zamířili hned do první zmrzlinárny. Já jsem si dala meruňkovo-malinovou zmrzku a Ondra pistáciovou. Po posílení jsme tedy vyrazili na lov. První týpek nám řekl, za 500.000 Rp, tak to jsme rozhodně nebrali, druhý týpek za 400.000 Rp. My chtěli nejlépe za 300.000, ale to opravdu nikdo nechtěl. Takže člověk může smlouvat jak chce, ale když prostě všichni drží jednu cenu, tak to je opravdu těžké. Pak jsme narazili na chlapíka, který nám odsouhlasil 300.000 Rp, ale po volání po všech čertech (asi sháněl řidiče pro nás), přišel další chlapík, a že opravdu za 350.000 nejméně nás tam odveze. Tak jsme řekli díky a šli dále. Odbočili z hlavní ulice a prvního chlapíka, který se nás zeptal na transport, jsme hned ukořistili. Po 10 minutách obvolávání a nesehnání řidiče, nastupujeme do jeho auta, pán zavírá krám (něco jako cestovní kancelář), a jedeme směr Bedugul. Chlapík byl moc fajn a cesta skvěle ubýhala. Po hodině a půl jsme dorazili k našemu hotelu. Zaplatili 350.000 Rp a šli do hotelu. Ten se jmenoval CLV hotel ***. Pan recepční se nás ptal, jestli nám nebude vadit, když místo pokoje budeme mít celou vilu za stejnou cenu :-D Samozřejmě, že nevadí. Vyplnili jsme formality, nasedli do hotelového transportu a za minutu jsme byli před naší vilou. Tam na nás čekala Balijka s tím, ať si vybereme pokoj a ty ostatní zamkne. Vybrali jsme si teda pokoj v prvním patře s výhledem do ulice. Vila byla moc hezká, ale převládající vlhkost, a ne moc dobré stavební práce v těchto končinách vyhrávají. Některé zdi byly obsypané plísní a ta byla cítit ve vzduchu.
 |
| Náš pokoj |
 |
| Salónek vedle pokoje, ty otevřené dveře vedou na balkóny |
 |
| Balkón do ulice |
 |
| Hotelový komplex s výhledem na jezero Bratan |
 |
| Přízemí |
Vila byla plně vybavena, televize v každém pokoji, v obýváku, kuchyň s konvicí a lednicí. Rovněž bylo možné objednání jídla z restaurace, takže jsme nelenili a v rámci nic nedělání po náročné noci (výšlap na Batur a nedostatek spánku), jsme využili těchto služeb.
 |
| Jahodová fanta a chocoshake |
V ceně za pokoj jsme měli rovněž i snídani. Poprvé formou bufetu, takže paráda.
 |
| Výhled z jídleny na jezero Bratan |
Bedugul se nachází v 1500 m n. m., takže o časté srážky bylo postaráno. Pršelo nám každý den a trochu jsme zmokli při návštěvě Botanické zahrady.
