Počasí

Bouřka

Západ slunce 

Větrný den

Slunečný den

západ slunce s hodinou tance

Naše první barbeque (po australsku barbie)

Na sobotní odpoledne jsme si domluvili barbie s našimi českými spolubydlícími. Společně jsme oslavili Kačky, Ondrův a Ondrův svátek. Masíčko jsem kupovala v supermarketu Coles, kde mají velký výběr jak naloženého, tak nenaloženého masa. Za mě to samozřejmě vyhrálo maso nenaložené. Jakmile se s masíčkem nepomazlím a nevím, co je do něj přesně dáno, nejsem spokojená.  A až druhá věc byla, že nenaložené maso bylo levnější než naložené :-D Koupila jsem tedy kuřecí prsa, naložila je do BBQ marinády, posypala kořením na grilování a zalila olejíčkem. Jelikož barbie bylo na celé odpoledne, přikoupila jsem ještě luxusní hovězí klobásky do malých bagetek, které se tady jmenují vietnamské rolky. Mají to tu nějaké popletené chlapcí a holkíí. Chuťové oblouky jsem umocnila naloženou cuketkou s česnekem, solí a olejíčkem, protože jak určitě každý ví, nedám na tuto dobrotu dopustit a nikdy si jí nedám odpustit. 

Grilování v Austrálii probíhá ve stylu, že v každému parku je k dispozici veřejný gril. Ten stačí jen zapnout tlačítkem a může se grilovat podle libosti. Grilovat jsme šli do parku, který je kousíček od našeho baráku. Nejdříve jsme začali kuřecím masíčkem a cuketkou, Oooo lidi, to vám byla dobrota, a skončili klobáskou v párku. Na přípitek jsme měli červené víno, dále pili pivo a pepsi. Alkohol v parcích se tu může pít jen v lahví, z kterých není poznat, že se jedná o alkohol, takže všechen alkohol jsme museli přelévat do kelímků. 

Dnešní oběd (29.11.): naložená kuřecí křidélka v pikantní marinádě + 3 zbylé klobásky ze včera

Přidávám k tématu naše další fotky týkající se jídla.

Syrové klokaní masíčko, zelená CocaCola s menším obsahem cukru doplněná stévií, ledové tříště z Hungry Jack´s za 1$

Fish and chips

Výlet do Hillarys Boat Harbour

V pátek, po Týnky škole, jsme vyrazili na výlet směrem do Hillarys Boat Harbour, abych se konečně také "vyvětral". Nasedli jsme na kola a jeli po cyklostezce. Bylo příjemné počasí, ale cestou foukal od oceánu celkem studený vítr. Někdo by čekal, že u pobřeží bude cyklostezka rovná a bez kopečků, ale omyl! - do kopečku, z kopečku a stále dokola :)  

Co jsme najeli na cyklostezku a zjistili, že náš plánovaný cíl je hodně, ale opravdu hodně daleko, rozhodli jsme se, že opravdu až tak "daleko" nepojedeme. A tak naše cesta probíhala stylem "a tak ještě kousek pojedeme" až jsme nakonec zrádně dojeli do přístavu.

Prošli si přístaviště, okoukli obchody, restaurace, pokochali se krásnými loděmi, vybrali si potencionální dům na bydlení a vyrazili na zpět do Triggu. 

Sečteno podtrženo: ujeto přes 18 km, vypit 1 litr vody, utraceno 3$,  úbytek energie 70% z našich baterií a celkový zážitek k nezaplacení. 

Příští týden 28. 11. 2015 pojedeme opět do Hillarys. Koná se tam ohňostroj na oslavu příchodu léta. 

Pořádný výLETNÍ den

Je sobotní ráno. Z mobilu se ozývá budík, toužící po vypnutí, a my stále ležíc nevěříme, že musíme opravdu vstát. Vždyť je přeci víkend! Ještě, že jsme domluvení s dalšími lidmi. Jinak další hodinka (či dvě) spánku by byla jista. Dnes máme v plánu vyrazit na Pinnaroo Valley - Memorial parku a do King´s parku. Počasí nám až moc přeje. Dnešní teplota má dosáhnout 34 °C. Člověk by si řekl, že je bláznovina chodit v takovém počasí na výlet, ale musíme vzít v potaz, že je teprve jaro a opravdu bude ještě hůř a to už sotva něco podnikneme. 

Do Pinnaroo Valley jsme jeli okolo 40 minut. Nejedná se o obyčejný park, jak by se mohlo zdát, ale o hřbitov, ve kterém je možné spatřit velké množství volně žijících klokanů, aniž by se člověk musel vydat za hranice města. Náš dojezdový čas je něco okolo 10:30 hodin a kde nic, tu žádný klokan. Všude jen umělé květiny u náhrobních desek, upravené záhony s květinami, nádherně posekaná tráva poseta nespočetně bobků od klokanů a všude řvoucí ptáci. Hotová idylka. Ale kvůli té tu opravdu nejsme. Kde jsou ty klokani?! Napadají nás všemožné teorie. Například, že je na ně moc vedro, či, že ještě spí takhle při víkendu nebo o víkendu "nepracují" jako celý zbytek Austrálie. Po cca 15 minutách chůze potkáváme první jedince. Jeden klokan směle přiskočí, vezme si připravený toust a zase zmizí v houštince. Další spatříme jak zpovzdálí pozorují situaci a tiše závidí. S každým naším krokem se objevují další a další klokani. Velcí klokani (samci), malý klokáňata a i samice s malým klokánětem v kapse. Jak ale na takového klokana? Člověk se musí pomaloučku přibližovat a ve vhodný okamžik zaujmout pozici "Na klokane!" a čekat až se klokan uráčí přijít. Za celé naše putování parkem jsme nakrmili 4 klokany a byli ohroženi třemi ptáky, kteří by za kus toustu i toho klokana přeprali. 

Pozice "na klokane"

Další naše zastávka byl King´s park v centru města. Park se nachází na kopci a je z něj vidět celá Perthská scenérie. Park slouží jako oddechové místo. Lidé sem chodí na pikniky a na barbeque (barbie) a hlavně zde hledají útočiště ve dnech horka. Součástí parku je botanická zahrada se značným množstvím rostlinstva všeho druhu. Naší prohlídku jsme začali u bistra, neboť jsme se museli posilnit před náročnou procházkou. Obědové menu obsahovalo dva masité hovězí burgery, haldu hranolků a tatarku. Po posilnění jsme se vrhli na krásně posekanou trávu a trávili polední pauzu ve stínu palmy. 

Tři hodiny poté jsme se zvedli a šli domů.... :-D Nééé, cca o 15 minutách jsem se vydali na prohlídku botanické zahrady. Narazili například na obrovský baobab, eukaliptové stromy, pomalované auto a slyšeli zvučení skupiny The Beach Boys. V parku jsme objevili vyhlídkové místo DNA z roku 1966 a sochu dvou hasičů.

Z King´s parku jsme se vydali na cestu domů. Tedy autobusem na zastávku v centru města, z které jsme se museli přemístit na Perthské "metro". Po cestě jsem se stavili pro ledovou tříšť ve fast foodu Hungery Jack za 1$. Lepší ledové tříště s příchutí pomerančové fanty a coca-coly jsem ještě neměla.

  

Den jsme završili schlazením se v oceánu, pizzou a ne s tak skvělým pivem Pure Blonde.

Jak jsme šli nakupovat

V neděli jsme se vydali na plánovaný nákup do Innaloo Shopping centre. Konkrétně do obchodu Spushed. Zde jsme, na doporučení našich spolubydlících, pořídili spousty věcí za skvělý ceny. Měli jsme 2 tašky plné skvělých věcí. Koupili jsme papriky, rajčátka, brambory, broskve, mrkve, čerstvý kokos ještě s částečným obalem, maso, tomatovou omáčku a masíčko za skvělých cca 20$. Celou cestu i s nákupem jsme potřebovali napasovat na dvě hodiny, neboť jsme nechtěli kupovat další jízdenky. Bohužel, to se nám nepovedlo. Autobus, kterým bychom se dostali zase na zpět domů, nám ujel cca o 5 minut. Rozhodli jsme se tedy prozkoumat celé nákupní centrum a ne jenom Spushed. Objevili jsme spousty skvělých obchodů. V jednom koupili prací prášek za 2$ (světe div se, opravdu pere a dokonce i voní), sluneční brýle za 6$ a snickersku za 1$. V dalším obchodě (Kmart) jsme pokukovali po kšiltovkách, Ondra nakonec ukořistil skvělou kšiltovku a já utřela nos.  Při brouzdání po Kmartu jsme objevili krásná kola za 159$. Mohli jsme pořídit krabici s nesloženým kolem za 149$ nebo se složeným za 159$. Takže volba byla jasná. Na mém kole zrovínka chyběl zvonek, tak jsme si zavolali personál a problém přetlumočili. Panáček chvilku někam volal, pak odbíhal a zase přibíhal, až nakonec donesl úplně nový zvonek (4$) , který jsme neplatili. Cesta na kolech cca 6 km nám zabrala asi hodinu. Jet v pařáku s igelitkami na řídítkách nebyla žádná prča, a tak jsme si museli udělat přestávku. Zastavili jsme u Scarboro Super Deli, koupili si pití, a protože to byla opravdu náročná cesta, odměnili jsme se zmrzlinami. Lepší příchutě jsem ještě opravdu neměla. Růžová zmrzlina byla s příchutí malina a ananas a žlutá zmrzlina byla s příchutí citrón a jablko. 

Sedíme si tak na lavičce, lížeme zmrzku, která se nám roztéká pod rukama a vymýšlíme kudy to nejlépe vezmeme domů. Protože se nám nechtělo jet dále okolo hlavní silnice a potom do lehkého kopce, rozhodli jsme se pro cestu mezi domky a po následném zjištěním ještě větším kopcem, než v předchozí variantě. No nic, aspoň jsme poznali další část města a procvičili tělo. 

Naše nová kola a helmy. Ano, opravdu máme stejná kola :-)

Teď to mám do školy místo 15 minut pešky cca 6 minut na kole.

Indický oceán a koupání

Teď jsme se vrátili z prvního koupání v oceánu. Voda  je divoká a studená, ale člověk se při bojování s vlnami rychle zahřeje. Při teplotách kolem 34°, jako dnes, je to fajn zchlazení :-)

Každý den tu fouká vítr a jsou vlny, takže ideální pro každodenní surfování nebo kiting. Surfují  tu skoro všichni, až na nás, zatím :-)

Cesta a pár prvních dní

Na cestu jsme vyrazili z Prahy v neděli odpoledne a v pondělí večer přiletěli do Perthu s hodinovým zpožděním. Cesta byla únavná, ale stála za to. V letadlech se o nás moc dobře starali. V prvním letu do Dubaje dostal Ondra jídlo mezi prvními. Objednal si přes internet jídlo zaměřené na mořské plody.

Dostal tedy tác se jménem a v něm jako předkrm makrelu se salátem a jako hlavní chod lososa s bramborem. Poté, co Ondra dojedl jsem konečně dostala jídlo já. Také pěknou porcičku.

Do Dubaje jsme letěli kolem 6 hodin. Vtipné je, že jsme měli vítr v zádech a k Dubaji dolétli moc brzo, takže nás čekalo kroužení kolem Dubaje. Přilétli jsme okolo 0:40 místního času a měli cca 2 a půl hodiny čekačku na další let. Čas jsme vyplnili v letištním McDonaldu. Koupili si McArabia Chicken http://goo.gl/tEUW68, Chicken McNuggets, vše v meníčku samozřejmě, a platili 459 Kč.

Druhý let trval přes 11 hodin. Tento let měl naopak cca hodinové zpoždění. Na letišti v Perthu nás čekala kontrola.  Předkládali jsme pasy a další dokumenty naštěstí velmi příjemné celnici. Slečna po zjištění, že jsme z České republiky a konkrétně z Prahy podotkla, že Praha je krásné město a že byla i v Českém Krumlově, a že je "very lovely", že jsme přiletěli na partnerská víza. Po této první kontrole následovalo čekání na zavazadla a zařazení se do dlouhé fronty.

Ta nakonec rychle postupovala a na jejím konci jsme byli rozřazeni do skupinky "podezřelí" a na "all right". Hádejte, kam jsme byli rozřazeni my. A už nás to hrnuli do zástupu, spolu se zavazadly jsme museli způsobně stát a nechat se kontrolovat policejním psem, zda nemáme nějaké nedovolené látky. Nakonec jsme byli také "all right" a konečně se dostali přes všechny kontroly ven - asi po hodině a půl od příletu.

Nastavili jsme si hodinky +7 hodin (najednou bylo cca 19 hodin a den v háji) a čekali na náš odvoz. Z letiště nás vyzvedl týpek, který nás ubytovává (Francouz, který je v Perthu přes šest let a za přítelkyni má Nizozemku...). Dovezl nás do domu, který aktuálně sdílíme s dalším českým párem a francouzským párem.

Když jsme šli po parkovišti u letiště, tak jsme čekali, zda bude mít typické australské auto (viz obrázek níže), ale měl Hyundai Getz v třídvéřové verzi a plnou "bordelu", že jsme nevěřili, že se můžeme i s kufry nasoukat dovnitř :D

Typické australské auto

Auto Francouze v Austrálii (v autě tenisové rakety, písek, rozjedené cereálie, helmy na kolo, oblečení...)

Druhý den odpoledne (ano opravdu odpoledne, spali jsme přes 17 hodin) jsme se šli kouknout k oceánu, kouknout na mojí školu a pak se vydali do centra města. V autobuse si koupili jízdenku u řidiče, který byl moc ochotný a i nám poradil, že se časově víc vyplatí přestoupit na train a ten nás doveze přímo do centra. Jelikož bydlíme na předměstí, do centra nám to trvalo okolo 40 minut a stálo 9 $ dohromady. Ve vlaku byla nějaká uřvaná ženská, kterou pak museli při výlezu z metra krotit policisté. Pak jsme zjistili, že to byla asi Aboridginka a že je normální, že stále něco hulákají, neboť se stále nesmířili s tím, že přišli kolonisté a celou krajinu a způsob života jim změnili. Nemá se jim vůbec koukat do očí a celkově je ignorovat. V centru jsme zjistili, kde je turistické centrum, nechali si dát mapku centra a podle ní se vydali na břeh řeky Swan. Zde je dominanta Perthu a to Bell Tower, ze které se ozývá příjemná zvonkohra vždy v celou hodinu, viz http://www.thebelltower.com.au/.

U Bell Tower mají super záchody, jsou plně elektrické, člověk je otevře zmáčknutím tlačítka, zavře rovněž tak a následně začne hrát uklidňující hudba. Po potřebě se celá místnost kompletně umyje a může ji použít další šťastlivec.

Celkově je město velmi moderní. Jsou tu jen široké silnice, všude čisto a opravdu milí lidé. Jen teda ta jízda na druhé straně, na to si nemůžu zvyknout :-D Všude tu jsou kopce, protože město a pobřeží leží na písečných dunách - mrkněte na screen převýšení http://prntscr.com/926ngz nebo v mapách https://goo.gl/maps/Rja77e9oH7A2, cesta od školy na nejbližší stanici vlaku.

Ráno nás tu budí havrani, kteří mají skvělý "hlas" - viz ukázka jejich "zpěvu" http://www.birdsinbackyards.net/sites/www.birdsinbackyards.net/files/factsheets/audio/corvus-coronoides_0.mp3 https://en.wikipedia.org/wiki/Australian_raven