pátek 13. listopadu 2015

Cesta a pár prvních dní

Na cestu jsme vyrazili z Prahy v neděli odpoledne a v pondělí večer přiletěli do Perthu s hodinovým zpožděním. Cesta byla únavná, ale stála za to. V letadlech se o nás moc dobře starali. V prvním letu do Dubaje dostal Ondra jídlo mezi prvními. Objednal si přes internet jídlo zaměřené na mořské plody.
Dostal tedy tác se jménem a v něm jako předkrm makrelu se salátem a jako hlavní chod lososa s bramborem. Poté, co Ondra dojedl jsem konečně dostala jídlo já. Také pěknou porcičku.


Do Dubaje jsme letěli kolem 6 hodin. Vtipné je, že jsme měli vítr v zádech a k Dubaji dolétli moc brzo, takže nás čekalo kroužení kolem Dubaje. Přilétli jsme okolo 0:40 místního času a měli cca 2 a půl hodiny čekačku na další let. Čas jsme vyplnili v letištním McDonaldu. Koupili si McArabia Chicken http://goo.gl/tEUW68, Chicken McNuggets, vše v meníčku samozřejmě, a platili 459 Kč.


Druhý let trval přes 11 hodin. Tento let měl naopak cca hodinové zpoždění. Na letišti v Perthu nás čekala kontrola.  Předkládali jsme pasy a další dokumenty naštěstí velmi příjemné celnici. Slečna po zjištění, že jsme z České republiky a konkrétně z Prahy podotkla, že Praha je krásné město a že byla i v Českém Krumlově, a že je "very lovely", že jsme přiletěli na partnerská víza. Po této první kontrole následovalo čekání na zavazadla a zařazení se do dlouhé fronty.


Ta nakonec rychle postupovala a na jejím konci jsme byli rozřazeni do skupinky "podezřelí" a na "all right". Hádejte, kam jsme byli rozřazeni my. A už nás to hrnuli do zástupu, spolu se zavazadly jsme museli způsobně stát a nechat se kontrolovat policejním psem, zda nemáme nějaké nedovolené látky. Nakonec jsme byli také "all right" a konečně se dostali přes všechny kontroly ven - asi po hodině a půl od příletu.


Nastavili jsme si hodinky +7 hodin (najednou bylo cca 19 hodin a den v háji) a čekali na náš odvoz. Z letiště nás vyzvedl týpek, který nás ubytovává (Francouz, který je v Perthu přes šest let a za přítelkyni má Nizozemku...). Dovezl nás do domu, který aktuálně sdílíme s dalším českým párem a francouzským párem.


Když jsme šli po parkovišti u letiště, tak jsme čekali, zda bude mít typické australské auto (viz obrázek níže), ale měl Hyundai Getz v třídvéřové verzi a plnou "bordelu", že jsme nevěřili, že se můžeme i s kufry nasoukat dovnitř :D
Typické australské auto

Auto Francouze v Austrálii (v autě tenisové rakety, písek, rozjedené cereálie, helmy na kolo, oblečení...)


Druhý den odpoledne (ano opravdu odpoledne, spali jsme přes 17 hodin) jsme se šli kouknout k oceánu, kouknout na mojí školu a pak se vydali do centra města. V autobuse si koupili jízdenku u řidiče, který byl moc ochotný a i nám poradil, že se časově víc vyplatí přestoupit na train a ten nás doveze přímo do centra. Jelikož bydlíme na předměstí, do centra nám to trvalo okolo 40 minut a stálo 9 $ dohromady. Ve vlaku byla nějaká uřvaná ženská, kterou pak museli při výlezu z metra krotit policisté. Pak jsme zjistili, že to byla asi Aboridginka a že je normální, že stále něco hulákají, neboť se stále nesmířili s tím, že přišli kolonisté a celou krajinu a způsob života jim změnili. Nemá se jim vůbec koukat do očí a celkově je ignorovat. V centru jsme zjistili, kde je turistické centrum, nechali si dát mapku centra a podle ní se vydali na břeh řeky Swan. Zde je dominanta Perthu a to Bell Tower, ze které se ozývá příjemná zvonkohra vždy v celou hodinu, viz http://www.thebelltower.com.au/.


U Bell Tower mají super záchody, jsou plně elektrické, člověk je otevře zmáčknutím tlačítka, zavře rovněž tak a následně začne hrát uklidňující hudba. Po potřebě se celá místnost kompletně umyje a může ji použít další šťastlivec.

Celkově je město velmi moderní. Jsou tu jen široké silnice, všude čisto a opravdu milí lidé. Jen teda ta jízda na druhé straně, na to si nemůžu zvyknout :-D Všude tu jsou kopce, protože město a pobřeží leží na písečných dunách - mrkněte na screen převýšení http://prntscr.com/926ngz nebo v mapách https://goo.gl/maps/Rja77e9oH7A2, cesta od školy na nejbližší stanici vlaku.

Žádné komentáře:

Okomentovat