Výlet na jihozápad - Den 3.

Pokud jste nečetli příspěvky z dne č. 1 a č. 2 klikněte ZDE

Ráno třetího dne bylo nádherné. Slunce svítílo, ptáci zpívali, my snídali a pomalu pakovali na další cestu. Tento den jsme měli v plánu ujet hóódně kilometrů.
Níže ukázka mapičky s našimi třemi zastávkami. Bicentennial Tree, The Cascades a Gloucester Tree.

Mapka parků s nejvyššími stromy

Z kempu jsme vyrazili směr Pemberton.  První zastávka nás čekala ve Warren National Parku a tam konkrétně u Bicentennial Tree. Což je 75 metrový strom, na který se dá vylézt. 
Na strom jsme vylezli jen já s Ondrou a Zdeněk. A teda, byl to opravdu zážitek. Žebřík byl jištěný jen ze stran, takže kdyby někomu sjela noha z příčky, s jistou pravděpodobností by skončil dole. Člověk lezl s klepajícími se nohami, nedívaje se nahoru ani dolů a vnímaje jen sebe. Z tohoto stavu ho vyprostila osoba, která mu skoro šlápla na ruce a chtěla mermomocí dolů. Dávání přednosti nebylo opravdu lehké, ale očividně se všem zdařilo. Pod stromem nebyly žádné kříže ani památeční destičky. A tak tedy i my dorazili na vrchol. Výhled byl naprosto úžasný. Co říkáte?

75 metrový strom

Velice bezpečné úchyty

Na vrcholu

Po výšlapu jsme jeli směr The Cascades. V Čechách máme daleko hezčí potoky s vodopády, ale tady pro australskou přírodu dost netypické. Takže jsme udělali fotky, prolezli se po kamenech, nabrali síly a prozkoumali skulinku ve skále.

Průzkumníci

Po kaskádách jsme nabrali směr k dalšímu stromu, a to konkrétně k Gloucester Tree. Tento strom měří jen 61 metrů, a tak nám nepřišel zajímavý na výšlap. Takže jsme jen k němu dojeli, vyfotili se a zase pokračovali dále. 

Na oběd jsme si chtěli dojít do pivovaru, ale ten byl úplně plný. Tak jsme se najedli krásou vinice a jeli dále.

 

Oběd jsme si nakonec dali ze svých zásob na odpočívadle u cesty. Dále to v autě vypadalo takto.

Výhled na Walpole

Cesta do Walpole trvala 1 hodinu a 40 minut. Tam jsme si chtěli najít ubytování, kouknout na nějakou pláž a večer grilovat. To se tak úplně nepodařilo. V kempu nám oznámili, že volno nemají a doporučili nám nedaleký státní kemp. Což je tedy kemp bez správce, penízky se hodí jen do připraveného boxíku a záchod je suchý. Tak jsme se vydali hledat tento kemp. Na mapě byly označené dva kempy, a jelikož se nám ten první nelíbil, pokračovali jsme dále v cestě. Po 8 km měl být další kemp a tak nám 8 km nepřišlo tak hrozných. Cesta se však začala zhoršovat, my stále pokračovali a s každým ujetým metrem se radovali z nerozpadlého auta. 

8 km jsme jeli celých 30 minut a po spatření odbočky na kemp, nám spadla čelist. Kemp byl dostupný jenom pro offroady a přes písčitou testu by jsme se tam opravdu nedostali. No nic. Podle mapy byla kousíček před námi pláž a tak teda aspoň tam jsme zajeli. Zaparkovali jsme a po asfaltové cestičce se vydali za zvukem oceánu. Najednou se před námi rozprostřela jiná dimenze, jiný svět. Všichni jsme se zastavili a jen koukali. Přicházející příliv, sychravé počasí a postupující západ slunce vše dokonal. Mandalay beach

Po pokochání jsme konečně vyrazili směr první kemp, tedy opět 30 minut po hrozné cestě. V kempu jsme rozdělávali stany už za tmy a vrhli se na připravování večeře. Zdeněk stylově udělal vajíčka na tvrdo, v předvečer Velikonočního pondělí a my udělali masíčko na pánvičce.

Cesta třetího dne